Site Overlay

Město

Když se Jiří podíval ráno z okna náramně se mu ulevilo. Zataženo, deštivo, chlad. Přesně to co vystihovalo jeho nálady v poslednch třech letech. Kromě těch chvil, kdy se díval na svého dvouletého syna, který vesele běhal po bytě s holým bílým zadkem.

Na stole v kuchyni měl snídani z pekárny v suterénu. Čerstvý fresh, v kelímku cofee to go a šáteček z listového těsta s pudinkem, který vypadal, že se umístil na prvním místě v soutěži ,,Ani pes by mě nesežral, ale vypadám dobře”.  Podíval se na kvalitně vybavenou kuchyň. Luxusní kávovar, domácí pekárna, smothie maker, americká lednice. Kromě lednice všechno netečně zachováno bez známek použití. 

Opět si vzpomněl na slova kamaráda Pařeze: ,,To víš kámo, buďto bude píct buchty nebo vydělávat prachy – obojí nejde.”

V tu chvíli mu pípla sms na mobilu od Mišičkaaaa: ,,Z jeslí ho vyzvedni ty. Kolem druhý.”

Byl tedy nucen okamžitě se obléct, sbalit snídani o ceně asi 200 korun a pokusit se vmáčknout mezi osmou raní a druhou odpolední, osmihodinovou pracovní směnu. 

Před domem nasedl do auta a vyjel. Pustil si rádio, kde mu oznámili, že v podstatě ani jedna z cest, která vede k velké prosklené budově se spoustou automatů na kávu, v které předstírá prospěšnou činnost není průjezdná.

Pípla mu sms od Marcela The Boss: ,,Až dorazíš, stav se u mě. Potřebuju s tebou probrat zítřejší poradu.”

Zezadu byl právě mohutně vytrouben novým stříbrným Volvem NX30. Zařadil jedničku a popojel v koloně o metr dopředu. Pípla mu sms od PoradceFin: ,,Dobrý den pane Macku, mám pro vás nové informace ohledně správy vašeho majetku. Zavolejte jak budete moci.”

Jiří pocítil palčivou bolest v hlavě a došlo mu, že dnes ráno ještě nic nevypil ani nesnědl. Popadl hrnek s kafem, ale v momentě, kdy se chtěl napít byl jeho sluch opět otestován Volvem NX30. Skvělá cofee to go skončila v klíně i s našlehanou pěnou. Jiří vzteky hlasitě zařval a cpal si do klína vlhčené ubrousky na čištění karoserie. Kalhoty i košile byly sice flekaté, ale rozkrok mu voněl po umělé vanilce. Popojel o dva metry a pípla mu sms od Bořek Personální: ,,Jiří potřebuju od tebe ten vypracovanej plán osobního rozvoje. Seš poslední. Do konce tejdne mi to dones, ju?”

Tohleto přitakávací ,,Ju,” ho dovedlo vždycky spolehlivě rozladit. Nervozně se zakousl do šátečku z listvého těsta. Nejen, že ho jeho chuť dost nepříjemně překvapila, ale kus těsta mu navíc uvízl vzadu na patře tak blbě, že nešel sundat jazykem.

Pípla mu sms od Máma: ,,Kdy přijedete? Malýho jsme dlouho neviděli. Už jsou jahody.”

Začal si rejdit ukazováčkem po patře a riskoval tak, že uvidí dneska šáteček ještě jednou.  Kolona před ním se zase o kousek posunula a Volvo za ním nezapomnělo zatroubit, když se Jiří na vteřinu nerozjel.

,,Se neposer čuráku,” ulevil si Jiří, zapnul stěrače na nejrychlejší chod a vypnul rádio, které hlásilo kromě stále špatné dopraví situace taky sucho na Jižní Moravě. 

Lijákové provazy dorážely na silnici a tvořily mohutné kaluže. Jiřímu pípla sms od Alpy ubytko: ,,Dobrý den, opakovaně prosím o zaplacení rezervace na ubytování v Rakouských Alpách. Potřebné info máte v mailu. Děkuji Rosenberg.”

Pípla další sms od Mišičkaaaaa: ,, Už si zaplatil ty Alpy?”

Před předním sklem auta stojí najednou v lijáku policista a něco gestikuluje. Jiří roluje dolů okénko a v hluku deště rozeznává něco o uzavírce mostu. Volvo za ním opět troubí. Jiří vystupuje z auta a do dvou vteřin promáčený míří k otravnému řidiči Volva, aby si na něm vybil zlost. 

Zastaví ho pípnutí sms od Chálková- Soused: ,,Milý pane Macku, prosím abyste se k našim společným prostorům na záhradce(mluvim teď o grilu) nechoval jakoby to byl pouze majetek váš. Teď jsem ho dočistila od kusů spálené  klobásy( nemohla být naše, jsme vegetariáni a grilujeme pouze sýry) a opravdu doufám, že to bylo naposled! S pozdravem Chálková.”

Jiří se podíval na hodinky. Bylo 8:45. Byl na kost promočený, zmrzlý a nacházel se na uzavřené silnici uprostředu dopravních zácpy. Pípla mu sms od Tenis Kancl: ,,Pane Macku připomínám zaplacení členství v tenisovém klubu a těšíme se na závěrečný match! Vaši TKP.” Nebyl nervozní ani ve stresu ani neměl chuť sprostě nadávat nebo hystericky obvolávat všechna čísla. Tady v lijáku v 8:45 v zácpě mu došlo, že se po třech letech konečně zastavil. Když nepočítá brutální střevní chřipkku na dovolené v Egyptě loňské léto. Najednou neměl a ani nechtěl mít řešení z této prekérní situace. Jiří začal nenávidět řešení. Nechtěl si vygooglit nejrychlejší cestu pomocí Mhd. Nechtěl se podívat na počasí, kdy přestane pršet. Nechtěl zavolat šéfové, že přijde pozdě. Nechtěl si jít koupit do obchodu okamžitě suché oblečení. Nechtěl si objednat teplý čaj a oběd přímo do práce.

Chtěl chodit mezi auty, zmatenými lidmi a smát se tomu, že mu v dešti legračně prdí boty. A tak popobíhal, chodil, skákal přes kaluže smál se jako pomatený blázen. Poslední sms, kterou si přečetl než hodil telefon do řeky byla od otce: ,,Už si přezul gumy?”

,,Přesně tak táto, přezuju gumy”

O půl roku později vyšel v časopise ,Lidé’ tento rozhovor:

,,Pane Macku. Žijete na ulici dobrovolně už půl roku. Proč jste se tak rozhodl?”

,,Zjistil jsem, že nějaký čas nechci nic řešit.”

,,Co na to Vaše žena? Nestýská se vám po synovi?”

,,Ženě se to ze začátku nelíbilo, ale pak ji došlo, že jsem vlastně ideální časově flexibilní chůva. Syna vídám mnohem víc než kdy dřív.”

,,Nesete nějaké následky toho, že jste vystoupil z běžného systému?”

,,Zatím jen to, že mám pravidelnější stolici a nebolí mě hlava.”

,,Co přes den děláte?”

,,Snažím se pomáhat lidem. Nakládám kočárky do tramvají, nosím těžké tašky, uklízím odpadky. Snažím se taky nevypadat jako uplný bezd’ák, aby se mě lidé neštítili. To dá zabrat.”

,,Netajíte se tím, že máte pořád nějaké finanční prosředky. Co až dojdou?”

,,Milá paní redaktorko, nejspíš se mi zas o kousek uleví.”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *